sales.cz

Každý den se připojujeme k webům, používáme online služby a pracujeme s různými aplikacemi. Než se ale prohlížeč spojí s požadovaným webem, musí nejprve zjistit, na jaké adrese se daný web nachází. Právě k tomu slouží DNS, systém, který překládá názvy domén na IP adresy. Tento proces však představuje také příležitost pro útočníky, kteří se jeho prostřednictvím mohou pokusit uživatele přesměrovat na škodlivé stránky nebo komunikovat s napadenými zařízeními.

Těmto hrozbám pomáhá předcházet DNS PATROL přímo na úrovni DNS. Analyzuje DNS provoz, umožňuje sledovat podezřelé dotazy a blokovat komunikaci se škodlivými doménami. Organizacím tak poskytuje další vrstvu ochrany jejich sítí.

DNS PATROL má za sebou rok fungování v ostrém provozu. Na základě zkušeností z reálného nasazení jsme postupně vylepšili řadu funkcí, které si v tomto článku představíme. Pokud se s DNS PATROL setkáváte poprvé, více informací o jeho možnostech a využití najdete na dnspatrol.cz.

Přizpůsobení rozhraní

Na první pohled největší změny přišly určitě v podobě uživatelského rozhraní. Od drobností, jako je tmavý režim, změna šířky sloupce v tabulce, skrytí navigační lišty, až po celkové sjednocení vizuálního jazyka a možnost tvorby vlastní úvodní stránky umístěním libovolných informačních panelů z různých částí aplikace. Každý uživatel si je tedy schopný přizpůsobit aplikaci ke svým potřebám, a ještě k tomu vkusně.

Úvodní stránka poskládaná z tabulek a grafů z celé aplikace. Widgety jde přesouvat, zvětšovat i zase odebírat.

V nastavení si kromě barevného režimu lze zapnout i ukládání filtrů a řazení tabulek, aby při návratu do administrace čekalo všechno tak, jak to bylo ponecháno.

Come to the dark side.

Hledání a filtrování

Jednou z komplexnějších změn je konstruktor dotazů. Ať už vás zajímá jakkoli specifický provedený DNS dotaz, v Historii záznamů ho najdete pomocí podmínek a řazení. Komu to nestačí, zapne si rozšířený režim, který navíc umí agregace a filtrování.

Které domény z malwarových, phishingových a tunelovacích blocklistů byly dotazovány nejčastěji a z kolika různých adres? Na pár kliknutí.

Pod konstruktorem se průběžně ukazuje i odpovídající SQL, takže je vždycky jasné, na co se vlastně člověk ptá.

Stejný dotaz v SQL a jeho výsledky.

Často používané dotazy je možné si uložit do oblíbených. A protože adresa stránky vždy obsahuje aktuální dotaz i zobrazené sloupce, stačí kolegovi poslat odkaz a uvidí přesně to samé, co vy.

Psát podmínky ručně ale často ani není potřeba. Stačí kliknout pravým tlačítkem na libovolnou buňku ve výsledcích a z kontextového menu zvolit Rovná se nebo Nerovná se, podmínka se do konstruktoru přidá sama. U sloupce s uživatelem se navíc nabízí rovnou otevřít jeho detail v nové záložce.

Statistiky

Ne každý ale potřebuje skládat dotazy. Kdo chce jen rychle nahlédnout, co se v síti děje, otevře Statistiky. Grafy dostaly nový kabát a rychleji se načítají, takže jde v klidu proklikávat i přes delší časová období. Do filtrů přibyly předvolby časového rozmezí a nově jde statistiky filtrovat i podle podsítě.

Tlačítkem Spravovat si vyberete jen ty grafy, které vás zajímají, a ty nejdůležitější si můžete rovnou přidat jako widget na úvodní stránku. Když vás zajímá, proč se nějaká doména blokuje, tabulka Doména v sadách pravidel vám ukáže, ve kterých sadách pravidel ji najdete.

Počet dotazů a jejich typy za posledních 30 dní.

IdP a správa uživatelů

Přidat do systému nového kolegu je teď o dost jednodušší. Uživateli, který ještě nemá připojený žádný způsob přihlášení, jde vygenerovat pozvánku s omezenou platností. Pozvaný si po jeho otevření k účtu připojí svého poskytovatele přihlášení, a jestli už pozvánku přijal je viditelné na detailu uživatele v položce Autorizace. Pokud už uživatelé jsou evidováni jinde, není třeba je přepisovat ručně. Synchronizace identit je umí automaticky přebírat z externích zdrojů a Super User má v portálu přehled o tom, kdy synchronizace proběhla, s jakým výsledkem a kdy přijde na řadu příště, případně ji spustí ručně.

Na detailu uživatele (nebo celé skupiny) se dá také nastavit, jestli smí aplikaci DNS PATROL na svém zařízení vypnout. Nastavení se dědí ze skupiny a ze systémového výchozího nastavení, takže stačí upravit jen výjimky.

Detail uživatele s jeho oprávněními, zařízeními a nastavením aplikace.

Rozšíření do prohlížeče

Když DNS PATROL zablokuje doménu, resolver odpoví, že neexistuje. Prohlížeč pak ukáže totéž, co při překlepu nebo výpadku serveru:

Zablokovaná falesna-banka.cz bez rozšíření. Překlep, či blokace?

Odůvodnění zablokování přitom resolver posílá jako Extended DNS Error, jenže prohlížeče ho zatím ignorují. Protože už se nemůžeme dočkat podpory RFC 8914, obešli jsme tento (snad dočasný) nedostatek rozšířením pro prohlížeče.

Rozšíření najdete v Chrome Web Store pro Chrome i Edge. Ručně jej instalovat nemusíte, instalátor klientské aplikace pro Windows ho do obou prohlížečů přidá sám. Správci, kteří rozšíření spravují přes skupinové zásady, mohou tuto funkcionalitu při instalaci vypnout. Rozšíření se ptá klientské aplikace na stejném počítači, funguje tedy jen na zařízeních registrovaných v DNS PATROL.

Se zapnutým rozšířením vypadá stejná adresa takto:

Vlevo aplikace. Vpravo prohlížeč s informací, že web zablokoval DNS PATROL a na koho se obrátit spolu s technickými detaily.

Co dál

Tímto jsme si představili výběr nejzajímavějších novinek, které do DNS PATROL přibyly v posledních verzích. Vedle změn v uživatelském rozhraní pokračujeme také v opravách a optimalizacích, které na první pohled nejsou vidět. DNS PATROL se tak dál rozvíjí na základě zkušeností z ostrého provozu a stále více se přizpůsobuje jeho uživatelům.

Pokud vás zajímají technické podrobnosti a možnosti konfigurace, kompletní informace najdete v dokumentaci DNS PATROL. A pokud hledáte způsob, jak posílit ochranu DNS provozu ve své organizaci, podívejte se na web DNS PATROL, kde najdete další informace o řešení i možnosti kontaktování našeho týmu.

„Abys věděl/a, jsou tam všichni!“ To bývá často argument, který rodiče dříve nebo později uslyší, když se doma objeví téma týkající se třídních skupin na WhatsAppu nebo jiné platformě. Pro děti to přitom často není jen další aplikace v telefonu, ale místo, kde se odehrává část jejich sociálního života. Domlouvají si tam úkoly, sdílejí zážitky, posílají vtipy a zůstávají v kontaktu s kamarády.

Jenže online skupina není totéž jako kamarádství face to face. Konflikt, který by mezi několika dětmi v reálu možná rychle vyšuměl, může v chatu sledovat celá třída. Přidávají se lajky, komentáře, přeposílají se zprávy a dítě může mít najednou pocit, že je proti němu celý kolektiv. O tom, jak děti na třídní skupiny připravit, proč zákaz jedné aplikace problém nevyřeší a jak reagovat, když se dítě setká s kyberšikanou, ostrakizací nebo vydíráním, mluvil v podcastu „Jsou tam všichni! Děti online, rodiče v obraze“ profesor Kamil Kopecký, vedoucí projektu E-Bezpečí z Univerzity Palackého v Olomouci. Podcast naleznete na platformách: Podcasty.cz, Spotify a YouTube.

Přejeme příjemný poslech!

1. Dívejte se za hranice jedné aplikace

Když dítě žádá o vstup do třídní skupiny, rodiče často řeší hlavně jednu konkrétní aplikaci. Jenže WhatsApp je jen jeden z mnoha nástrojů, které děti používají nebo používat začnou. Podobná pravidla se týkají i Messengeru, TikToku, Snapchatu, Instagramu, Discordu nebo online her, kde lze chatovat s ostatními.
Místo otázky „Povolíme, nebo nepovolíme WhatsApp?“ je proto užitečnější bavit se s dítětem obecně o tom, jak se chovat v online komunikaci, co o sobě nesdílet, jak reagovat na konflikt a kdy si říct o pomoc.

2. Domluvte se, co do skupin nepatří

Dítě by mělo vědět, že do třídní skupiny nepatří všechno. Nemělo by tam sdílet citlivé informace o sobě, o rodině, o tom, co máte doma, kde přesně bydlíte nebo kdy nejste doma. Stejně tak do skupin nepatří citlivé fotografie, intimní obsah nebo materiály, které by dítěti mohly později ublížit.
Pomáhá mluvit konkrétně – tedy ne ve stylu „Dávej si pozor na internetu“, ale spíš „Neposílej fotky, které bys nechtěl/a, aby viděla celá třída. Nepiš do skupiny věci, které bys kamarádovi neřekl/a nahlas před ostatními. A když si nejsi jistý/á, jsem tu pro Tebe a můžeme to probrat.“

3. Nastavte aplikace společně

Mnoho komunikačních aplikací je možné nastavit bezpečněji. U WhatsAppu i dalších služeb lze například omezit, kdo může dítě kontaktovat, kdo ho může přidávat do skupin nebo kdo uvidí jeho osobní údaje. Některé funkce, například kanály, mohou z komunikační aplikace dělat prostředí podobné sociální síti.
Nastavení se přitom může časem měnit, ikonky se přesouvají a aplikace přidávají nové funkce. Proto má smysl si čas od času sednout k telefonu společně a projít soukromí, skupiny, kontakty i oznámení. Ne jako kontrolu, ale jako běžný „bezpečnostní update“.

4. Učte děti základům etikety

Bezpečí online není jen o nastavení telefonu. Stejně důležité je to, jak se děti k sobě ve skupinách chovají. Měly by vědět, že urážky, ponižování, nadávky nebo zesměšňování nejsou legrace a jsou vždy za hranou. Dítě potřebuje vědět, že nemusí oplácet stejnou mincí. Když mu někdo napíše něco nepříjemného, nemusí hned reagovat v emocích. Někdy je lepší nereagovat, odejít z konverzace, uložit si důkaz a poradit se s dospělým.

5. Vysvětlete rozdíl mezi hádkou „offline“ a „online“

Když se děti pohádají tváří v tvář, vidí reakce druhého. Vidí, že někomu ublížily, že se rozplakal nebo že je situace vážnější, než čekaly. V online světě tento pohled často chybí. Nevidíme výraz tváře, neslyšíme tón hlasu, nevnímáme okamžitou emoční reakci. V lepším případě můžeme odhadovat reakci protějšku na základě emotikony, ale někdy ani to ne.
Navíc se do konfliktu ve skupinovém chatu může zapojit mnohem více lidí. To, co by na hřišti viděly čtyři děti, sleduje ve třídní skupině třeba třicet spolužáků. Pokud se obsah šíří dál, publikum se ještě rozrůstá. Pro dítě, na které útok míří, tak může jít o mnohem silnější a zraňující zkušenost.

6. Mluvte o tom, že i lajk může ublížit

Aby se na ubližování dítě podílelo, nemusí být nutně tím, kdo urážku napíše. Někdy stačí lajk, přeposlání, komentář nebo pobavená reakce. Právě tím se zvyšuje tlak na dítě, kterého se útok týká.
Je dobré dětem vysvětlit, že nezapojit se je také postoj. Nedat lajk ponižujícímu příspěvku, neposlat dál fotku nebo nevtipkovat na účet spolužáka mohou být důležitými signály, že s tím nesouhlasí. Nemusíme po dětech chtít hrdinské projevy odvahy, ale můžeme je učit nepřikládat polínko do ohně.

7. Vyčlenění ze skupiny může být fatální

Vyhození ze skupiny, blokace nebo záměrné ignorování může dítě zasáhnout velmi silně. Zvlášť pokud jde o skupinu, kde je většina třídy a kde se dítě běžně dozvídá, co se mezi spolužáky děje. V některých případech může jít o formu ostrakizace.
Ne každé vyloučení ze skupiny je automaticky kyberšikana. Záleží na situaci, důvodu i délce trvání. Pokud se ale dítě cítí izolované, opakovaně ponižované nebo má pocit, že je proti němu většina třídy, je potřeba to brát vážně a řešit to i se školou.

8. Zákaz aplikace problém často jen přesune jinam

Když se v jedné aplikaci stane něco nepříjemného, její zákaz/odinstalování může působit jako rychlé řešení. Dítě se ale často přesune do jiné aplikace, hry nebo soukromého chatu a problém může pokračovat mimo dohled rodičů.
U mladších dětí mají technická omezení smysl. S věkem je ale potřeba přidávat hlavně rozhovor, prevenci a důvěru. Cílem není dítě neustále hlídat, ale připravit ho na situace, kterým může online čelit.

9. Všímejte si změn, ale nedělejte ukvapené závěry

Když dítě zažívá kyberšikanu, vydírání nebo jinou vážnou situaci online, může se to projevit i mimo telefon. Bývá zamlklejší, podrážděné, schovává telefon, hůř spí, stěžuje si na bolesti břicha nebo hlavy, mění stravovací návyky nebo se vyhýbá vrstevníkům.
Zároveň ale platí, že některé podobné projevy mohou patřit i k dospívání. Dítě si buduje soukromí a nemusí chtít, aby rodič viděl každou jeho konverzaci. Důležité je proto nekontrolovat automaticky všechno, ale všímat si změn v souvislostech a nabídnout bezpečný prostor k rozhovoru.

10. Zachovejte klid

Mnoho dětí se bojí svěřit rodičům kvůli jejich první, často emoční, reakci. Mají strach, že rodič začne křičet, zakáže telefon, smaže aplikaci nebo je potrestá. Jenže v tu chvíli dítě často nejvíc potřebuje klid, podporu a pomoc s řešením.
Pokud přijde s tím, že se stalo něco nepříjemného, zkuste se nejdřív nadechnout. Neznamená to, že situaci zlehčujete. Znamená to, že dítěti ukazujete, že za vámi může přijít i tehdy, když udělalo chybu nebo se dostalo do něčeho, čemu samo nerozumí.
U vážnějších situací, jako jsou například vydírání, šíření intimních materiálů, vyhrožování nebo opakované případy šikany, nebuďte na řešení sami. Obraťte se na školu, odborné organizace, preventisty nebo policii. Ne vždy je nutné hned podávat trestní oznámení, ale situaci není dobré ignorovat.

Důležité kontakty Linka bezpečí Pro děti a studenty: 116 111
Rodičovská linka: 606 021 021 Linka důvěry Dětského krizového centra 241 484 149, 777 715 215, 778 510 510 (Telefon pro problematiku rizik kyberprostoru) Hotlinka STOPonline.cz 910 101 010 nebo stoponline.cz Rodičovské zrcadlo na závěr

Třídní skupiny, chaty a sociální sítě nejsou jen „problém našich dětí“. I my dospělí víme, jak snadno se dá v online debatě přitvrdit, jak rychle se šíří screenshoty nebo jak těžké je někdy neodpovědět hned a v emocích. Položme sami sobě pár otázek jako například: Jak komentujeme druhé? Jak píšeme do skupin? Přeposíláme věci, které se nás netýkají? Umíme se omluvit, když něco přeženeme? Možná právě tím bychom měli začít. Ukázat dětem, že online komunikace má stejná pravidla slušnosti jako ta osobní. A že když se něco pokazí, není ostuda říct si o pomoc.

Obvykle to nedělám, ale na úvod si dovolím „manažerské shrnutí“, abych neztratil čtenáře, kteří končí prvním odstavcem. Pokud je pro Vás DNS protokol spíše výzva, ale přesto spravujete nějakou síť či DNS resolver, zkuste si jednoduchý test, který připravila firma Cloudflare na této adrese. Obzvláště zbystřit byste měli, pokud uvidíte nějaká červená políčka.

Nicméně pro všechny jsem si připravil malé shrnutí velké události, ke které dojde 11. října 2026 a která bude mít (doufejme) vcelku minimální viditelný dopad. Zatím to bude podruhé v historii, kdy dojde k rotaci klíče podpisu kořenové zóny. Co to znamená? Správně nastavený DNS resolver by kdesi ve své konfiguraci měl mít tyto dva záznamy:

. IN DS 20326 8 2 E06D44B80B8F1D39A95C0B0D7C65D08458E880409BBC683457104237C7F8EC8D . IN DS 38696 8 2 683D2D0ACB8C9B712A1948B27F741219298D0A450D612C483AF444A4C0FB2B16

V současné době se pro podpis kořenové zóny používá klíč s ID 20326 (též označovaný jako KSK-2017), který byl vygenerován v říjnu 2016, publikován v červnu 2017 a začal být užíván před osmi lety 11. 10. 2018, kdy nahradil úplně první klíč označovaný jako KSK-2010.

Nový klíč 38696, jenž se též označuje jako KSK-2024, vlastně vůbec neměl vzniknout. Původní plán byl, že jako nový hlavní podepisovácí klíč kořenové zóny se bude využívat KSK-2023, jenž jsme vygenerovali v rámci KSK ceremonie číslo 49. Jenže v té době přišla i zpráva, že tehdy používaný hardware security modul (HSM) AEP Keyper od firmy Ultra Electronics již nadále nebude vyráběn a podporován. Proto byl původní plán zrušen a kolegové z IANA/PTI hledali náhradu za původní HSM. Tu našli v podobě HSM Luna USB 7 od společnosti Thales a poměrně rychle jej zařadili do služby. Nicméně KSK-2023 na starém HW již nebylo možné přenést, a tak tento klíč nebyl nikdy využit. Používání dvou HSM byť na přechodnou dobu pochopitelně přináší komplikace. Bylo nutné inicializovat nové přístupové tokeny pro zástupce komunity, kteří se o kořenovou zóny starají, a každá ceremonie se tak kvůli tomu trochu protahuje. Vlastní klíč KSK-2024 jsme generovali na KSK ceremonii číslo 53. Klíč byl v zóně publikován 11. 1. 2025 a od té doby běžela lhůta pro správce DNS resolverů, aby tento klíč začali používat. No a tato lhůta končí tuto neděli, protože kořenová zóna začne poskytovat DNS záznamy, které již tento klíč vyžadují.

Pokud tedy provozujete DNS resolver, ujistěte se, že se používá klíč KSK-2024/38696, a že tedy tato rotace bude pro Vás bezvýpadková. Jak to otestovat? Na to myslí mechanismus v RFC 8509. Pokud se pokusíte vyhledat DNS label root-key-sentinel-is-ta-38696 v nějaké doméně, třeba hned v té kořenové, měli byste dostat odpověď NXDOMAIN. Naopak label root-key-sentinel-not-ta-38696 by měl vracet SERVFAIL. Tedy názorně pro CZ.NIC ODVR:

$ dig @odvr.nic.cz root-key-sentinel-is-ta-38696. A +noall +comments ;; Got answer: ;; ->>HEADER<<- opcode: QUERY, status: NXDOMAIN, id: 10600 ;; flags: qr rd ra ad; QUERY: 1, ANSWER: 0, AUTHORITY: 1, ADDITIONAL: 1 ;; OPT PSEUDOSECTION: ; EDNS: version: 0, flags:; udp: 1232 $ dig @odvr.nic.cz root-key-sentinel-not-ta-38696. A +noall +comments ;; Got answer: ;; ->>HEADER<<- opcode: QUERY, status: SERVFAIL, id: 40100 ;; flags: qr rd ra; QUERY: 1, ANSWER: 0, AUTHORITY: 0, ADDITIONAL: 0

Uznávám, že výstupy nástroje dig nejsou právě čitelné, ale je vidět, že první dotaz projde (byť s odpovědí, že doména neexistuje) a druhý vrací SERVFAIL. Pokud Váš DNS resolver vrací jakékoliv jiné hodnoty, něco je špatně. Buď nepodporuje mechanismus RFC 8509 nebo KSK-2024 nemá nebo případně vůbec nevaliduje. To vše by byly špatné zprávy.

Přeji Vám klidnou a požehnanou neděli!

Ve středu 23. září se v aukcích CZ domén vydražilo 73 domén. Za jediný den jich od spuštění aukcí v květnu 2024 nebylo nikdy víc. Aktuální denní přehled najdete v aukční statistice na stats.nic.cz

Rekordní den se přitom podle aktuálních dat nejeví jako náhodný výkyv. V posledních dvou měsících významně vzrostl podíl domén, které si v aukci najdou nového držitele. Od spuštění aukcí do letošního července se měsíční podíl pohyboval v průměru kolem 3,3 %. V srpnu vystoupal na 5,06 % a v září zatím dosahuje 5,45 %, což je nejvíc od spuštění aukcí. Zatím není jisté, zda jde o dlouhodobý trend, nebo o nějaký sezónní výkyv.

Za rostoucím zájmem o aukce stojí nejspíš víc věcí najednou. Jednou z letošních novinek, která dražitelům usnadňuje život, je funkce sledování domén v Doménovém prohlížeči. Na blogu jsme ji představili jako Hlídač aukcí domén a hodí se hlavně těm, kdo čekají na jednu konkrétní doménu.

Od spuštění 31. března si uživatelé zařadili do sledování 1 213 domén. Většina z nich je zatím stále zaregistrovaná, ale 89 už se dostalo do aukce a jejich sledujícím jsme poslali upozornění. Ze 64 sledovaných domén, které byly vydraženy, jich 35 získal právě ten, kdo si je předem pohlídal, 23 z nich za vyvolávací cenu 100 Kč. Když sledující v aukci přihazoval, vyhrál ve třech případech ze čtyř.

Pokud tedy čekáte na jednu konkrétní doménu, nemusíte pravidelně procházet seznamy se stovkami položek. Stačí ji po přihlášení do Doménového prohlížeče vyhledat v nabídce Doménové nástroje – Vyhledávání domén, zařadit do sledování a nechat se upozornit e-mailem, až půjde do aukce.

Evropská unie připravuje nový víceletý finanční rámec na roky 2028–2034. Jedním z jeho hlavních témat je konkurenceschopnost. Evropa chce posílit své postavení v globální digitální ekonomice, snížit strategickou závislost a více investovat do umělé inteligence, kyberbezpečnosti, polovodičů, digitální infrastruktury a průmyslových inovací.

To je správně. Silnější digitální ekonomiku potřebujeme. Neměla by ale stát jen na technologiích, firmách a infrastruktuře. Stejně důležité je to, zda lidé digitálnímu prostředí rozumí, dokážou v něm bezpečně fungovat a zda v něm umíme chránit ty nejzranitelnější.

Nový evropský rozpočet proto nebude jen souborem čísel. Ukáže také, kam Evropa skutečně řadí online bezpečnost dětí – zda mezi hlavní digitální témata, nebo mezi širší společenské priority.

Podle poslední zveřejněné verze vyjednávacího rámce Rady EU se pro Evropský fond pro konkurenceschopnost v období 2028–2034 počítá s částkou zhruba 433,9 miliardy eur. Jeho část Digital Leadership má představovat 52,6 miliardy eur, zatímco pro program AgoraEU, určený pro kulturu, média, občanskou společnost, demokratické hodnoty, základní práva, rovnost, právní stát, žurnalistiku a další hodnotově orientované priority, je v tomto rámci vyčleněno přibližně 8,2 miliardy eur. Jinými slovy, celý program AgoraEU je více než šestkrát menší než samotná digitální část Evropského fondu pro konkurenceschopnost. Konečné částky však budou výsledkem dalšího vyjednávání o víceletém finančním rámci.

Rozdíl přitom nespočívá jen ve velikosti rozpočtu. Důležité jsou také viditelnost, stabilita a politická váha jednotlivých témat. Jinou pozici má agenda, která je součástí hlavní digitální finanční architektury, a jinou zase problematika zařazená do menšího a širšího programu, kde soutěží s řadou dalších oblastí.

V případě dětské online bezpečnosti přitom nejde o abstraktní politické téma. V praxi ji v Evropě zajišťují mimo jiné Safer Internet Centres. Propojují osvětu, vzdělávání, poradenství, helplinky, hotlinky a zapojení mladých lidí. Pomáhají dětem, rodičům, školám i odborníkům řešit konkrétní problémy online prostředí – od kyberšikany přes sexting a sexuální vydírání až po nelegální obsah, mediální gramotnost nebo rizika online platforem. V České republice tuto roli plní Safer Internet Centre CZ, které od roku 2019 vede CZ.NIC.

Evropská komise dlouhodobě deklaruje, že bezpečí dětí online není okrajové téma. Strategie BIK+ vychází z toho, že děti mají být v digitálním prostředí chráněné, respektované a posilované. Aktuální Akční plán proti kyberšikaně jde stejným směrem – vedle ochrany a nahlašování staví také na prevenci, osvětě a dostupné pomoci. Podpora a rozvoj Safer Internet Centres jsou ostatně druhým ze tří pilířů celého plánu. Také DSA posiluje povinnosti online platforem, včetně ochrany dětí a mladých lidí.

Politické zadání tedy zní jasně: Bezpečnější internet pro děti má být evropskou prioritou. Otázkou je, zda tomu bude odpovídat i rozpočtové zařazení.

Jednání o konečné podobě Evropského fondu pro konkurenceschopnost přitom stále pokračují. Rada EU přijala v červnu svou částečnou vyjednávací pozici, zatímco Evropský parlament svou pozici k ECF dosud nepřijal. Otevřená tak zůstává nejen konečná výše prostředků, ale i přesnější vymezení toho, jaké aktivity budou z jednotlivých částí nového fondu podporovány.

Pro období 2028–2034 zatím není veřejně potvrzeno, kde bude budoucí financování Safer Internet Centres ukotveno. Z pohledu SIC CZ by však dávalo největší smysl, aby zůstalo v digitální části Evropského fondu pro konkurenceschopnost.

Online bezpečnost dětí není jen hodnotové nebo občanské téma. Je to součást digitální odolnosti společnosti – a tím i předpoklad dlouhodobé digitální konkurenceschopnosti Evropy.

Evropa nemůže posílit své postavení v globální digitální ekonomice jen investicemi do technologií. Musí investovat také do lidí, kteří s těmito technologiemi budou žít.

A to začíná u dětí.

 

Zdroje:

• Council of the EU, correction to the MFF negotiating box, document ST 10058/26 COR 2
https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10058-2026-COR-2/cs/pdf
• Council of the EU, position on the European Competitiveness Fund, 16 June 2026
https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2026/06/16/mff-2028-2034-council-agrees-its-position-on-new-and-innovative-fund-to-boost-eu-s-competitiveness/
• European Parliament, Legislative Observatory – European Competitiveness Fund, procedure 2025/0555(COD)
https://oeil.europarl.europa.eu/oeil/en/procedure-file?reference=2025%2F0555%28COD%29
• European Commission, European Competitiveness Fund
https://single-market-economy.ec.europa.eu/access-finance/european-competitiveness-fund_en
• European Commission, Better Internet for Kids strategy / BIK+
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/strategy-better-internet-kids
• European Commission, Safer Internet Centres
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/safer-internet-centres
• European Commission, Action Plan against Cyberbullying
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/cyberbullying

Dítě jako výnosný reklamní poutač, který nedostává plat, nemá pracovní dobu ani možnost dát výpověď. Monetizace rodinného života na sociálních sítích přenáší těžiště komerčního byznysu na osobu dítěte, aniž by si většina dnešních influencerů uvědomovala, kde končí přirozená míra sdílení a začíná vážné narušení soukromí. Cesta z této etické a bezpečnostní pasti nemusí být komplikovaná. Vedle nastavení právních hranic a větší odpovědnosti firem, které s těmito profily spolupracují, je to především změna v rozhodování rodičů. Ti by měli vždy upřednostnit bezpečnost a důstojnost svého dítěte před okamžitým ziskem.

Téma kidfluencingu přitom v řadě případů není o kontroverzním obsahu, ale o plíživé a přitom fatální ztrátě anonymity. Velká část profilů, na kterých čeští influenceři sdílejí svůj život, vypadá na první pohled zcela neškodně a esteticky: šťastná rodina, oběd v restauraci, které současně děláme reklamu, pobyt v hotelu, který propagujeme. Úskalí spočívá v automatismu, s nímž rodiče dítě do svého veřejného obsahu začlení. Často argumentují tím, že pokud na sítích ukazují svůj skutečný život, je přece přirozené ukazovat i své dítě. Jenže profil na sociální síti s desítkami tisíc sledujících už dávno není rodinným albem, ale veřejným médiem. Slučovat přirozenost a hazard se soukromím dítěte je nebezpečný omyl.

Logickým vyústěním tohoto přístupu je znepokojující scénář: Když takové dítě v doprovodu chůvy či prarodiče potká na hřišti cizí člověk, ví o něm prakticky všechno – zná jeho jméno, jména jeho rodičů, oblíbené hračky, zájmy i místa, kde se běžně pohybuje. Pro potenciální útočníky či sociální inženýry představuje taková míra veřejně dostupných detailů otevřené dveře.

Zatímco první případ staví spíše na reportážním sdílení, další rozměr kidfluencingu jde dále. Jeden z fenoménů v českém internetovém prostředí spočívá ve vytváření pocitu autenticity za každou cenu. Kamera zabírá děti z extrémní blízkosti a ve chvílích, kdy prožívají frustraci, bojí se, pláčou, nerozumí situaci nebo jsou v neupraveném či jinak zranitelném stavu. Profil tyto intimní okamžiky prezentuje jako „reálný život“, zatímco se mezi záběry dítěte míhá balení kojenecké výživy nebo sponzorovaná kosmetika. Momenty, které by měly zůstat v bezpečné rodičovské náruči, se stávají veřejným a navíc ponižujícím obsahem. Pokud jsou děti na záběrech dokonce v pyžamu nebo poodhalené (byť to zřejmě rodiče vnímají jako roztomilé a přirozené), představuje to i bezpečnostní riziko. Takový materiál velmi snadno může opustit původní platformu a skončit v komunikačních kanálech, kde by ho žádný rodič rozhodně vidět nechtěl.

Aktuálním a varovným trendem je také posun od „sluníčkového“ sdílení k opačnému extrému: budování osobního brandu a propagaci produktů na veřejném zpracovávání rodičovského traumatu, vlastní frustrace z rodičovství, či přímo absence mateřské lásky. O tématech, která byla dříve tabu, se sice najednou mluví, ale v naprosto nevhodných marketingových kontextech. Jedna věc je, když dítě zjistí, že rodiče na jeho fotkách vydělávali. Úplně jiná kognitivní a psychická zátěž ale nastává ve chvíli, kdy zjistí, že se stalo ústředním motivem projektu o tom, jak bylo omezující, obtěžující nebo nechtěné. A až se toto dítě dostane do školního kolektivu a jeho nejintimnější rodinná historie bude okamžitě k dispozici ke stažení či nahlédnutí, dělá to z něj extrémně zranitelný terč.

V českém prostředí zůstává family influencing, kdy na sociální síti rodič využívá dítě jako součást svého placeného obsahu, v právně šedé zóně. V zahraničí však najdeme příklady, kdy zákonodárci jasně řekli, že dítě není reklamním nosičem. Průkopníkem se v roce 2020 stala Francie, když přijala speciální zákon přirovnávající dětské influencery k dětským hercům. Rodiče tak potřebují povolení úřadů, práce podléhá časovým limitům a většina výdělků musí odcházet na vázaný účet, ke kterému získá dítě přístup až v dospělosti. V roce 2024 šli francouzští zákonodárci ještě dál a formulovali právo dítěte na ochranu vlastních záznamů i před vlastními rodiči.

Podobný posun nastává i ve Spojených státech. Státy jako Illinois, Kalifornie či Utah zavedly povinnost ukládat stanovené procento zisků ze sponzorovaného obsahu do svěřenských fondů pro děti. Pokud to rodiče neudělají, vystavují se po dosažení dospělosti dítěte riziku žaloby.

Na celoevropské úrovni do hry pak vstupuje GDPR a Článek 17 – Právo na výmaz. Souhlas se zveřejněním fotografií udělený rodičem totiž může dítě v dospělosti (nebo po získání rozumové vyspělosti) odvolat a nárokovat si částečné smazání své digitální stopy. A ačkoli Evropská unie zatím nemá jednotný zákon týkající se kidfluencingu, téma se postupně začíná objevovat v debatách kolem ochrany nezletilých, influencer marketingu a připravovaného Digital Fairness Actu.

Legislativní tlak ale sám o sobě nestačí, velkou roli hrají také firmy, značky a reklamní agentury. Monetizace dětí totiž nevzniká ve vakuu; funguje jen proto, že existují zadavatelé reklamy, kteří jsou ochotní platit za to, že jejich produkt drží v ruce batole v pyžamu. V rámci etického marketingu a ESG vzniká v digitálním prostoru nový standard: Značky, kterým záleží na reputaci, mají v kodexech jasně stanovená pravidla – neuzavírat obchodní spolupráce s profily, které staví svůj obsah na účinkování nezletilých, vyžadovat od tvůrců záruky, že dítě nevystupuje pod tlakem či v nedůstojných situacích, nebo deklarovat plnou odpovědnost za to, že podporou kidfluencingu se stávají spoluviníky při vytváření rizikové digitální stopy dítěte.

A ani přísné etické kodexy značek problém nevyřeší, pokud se nezmění optika na straně samotných tvůrců. V současnosti u nich dochází k zásadnímu splynutí dvou rolí: Rodič je zároveň manažerem vlastního dítěte. Úspěšný profil tvůrce, bez ohledu na to, zda má generovat zisk, by ale měl být vždy založen na jeho vlastní osobnosti, nápadech a dovednostech, ne na pasivní přítomnosti dítěte.

Influencing už dávno setřel hranici mezi tím, co považujeme za práci a co za soukromí. Největší službou, kterou mohou rodiče svým dětem i digitálnímu prostředí prokázat, je vědomé rozhodnutí, že to nejdůležitější, co jejich dítě a potažmo celá rodina potřebuje, je vždy ochrana. Před každým sdílením postačí jednoduchý test perspektivy: Líbilo by se mi, kdyby přesně takový moment z mého dětství visel na internetu dohledatelný pro kohokoliv?

Prokazování totožnosti online je proces, který je z principu založen na důvěře. Tato důvěra je pak z velké části postavena na kryptografii. Odborníci na kryptografii řeší několik posledních let jedno zásadní téma, a to příchod kvantových počítačů a s tím související hrozbu pro stávající kryptografické algoritmy, které kvantovým počítačům nebudou schopné odolat. Pro den, kdy se toto stane, se vžilo označení Den Q a různí analytici ho datují někam kolem roku 2030. Dokonce vznikla webová stránka s odpočítávadlem. Přestože se jedná o budoucnost, odborníci se shodují, že některé aspekty této změny jsou relevantní již nyní. Jedná se zejména o fakt, že útočníci mohou už teď uchovávat šifrovanou komunikaci s tím, že v budoucnu budou schopni ji dešifrovat. Protože nám na důvěře ve službu MojeID záleží, rozhodli jsme se dvěma změnami posunout službu MojeID více do této postkvantové doby.

První změna se týká obecného zabezpečení šifrované komunikace se službou MojeID pomocí postkvantových algoritmů. V tomto zabezpečení samozřejmě nejsme první služba na internetu. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost prosazuje toto zabezpečení již více než dva roky. V oblasti digitální identity se bohužel zatím vyskytuje minimálně, čest výjimkám. Pokud chcete ověřit, zdali služba tento typ zabezpečení podporuje, je možné zadat název domény do online testovací aplikace na https://www.ssllabs.com/ssltest/. V případě domény mojeid.cz je výsledek na následujícím obrázku, přičemž klíčová informace v něm je „This server supports PQC (Post-Quantum Cryptography) key exchange“.

Aby byla komunikace skutečně zabezpečena, je nutné používat vhodný webový prohlížeč. Naštěstí prakticky všechny prohlížeče mají podporu zabudovanou. Samozřejmě nás ale zajímaly skutečné statistiky používání. Ty ukazují, že 48 procent provozu již toto zabezpečení využívá, což rozhodně není malé číslo. Navíc je třeba počítat s tím, že část této komunikace obstarávají různé automaty a roboti, a tedy skutečné procento reálné komunikace bude ještě o něco vyšší.

Druhá změna, kterou jsme provedli, je ale již unikátní a pokud víme, žádná služba digitální identity u nás ji neumožňuje. Nejběžnější metodou, kterou uživatelé MojeID pro přihlášení používají, je mobilní aplikace MojeID Klíč. Ta doposud pro potvrzení identity v komunikaci se službou MojeID používala běžné algoritmy. S vydáním nové verze tento týden nicméně přicházíme se změnou, která umožňuje i pro tyto operace používat bezpečnější postkvantovou kryptografii. Aplikaci pro nás vyvíjí společnost Wultra, která je lídrem v prosazování postkvantové kryptografie, a nás těší, že aplikace MojeID Klíč je v tomto smyslu první realizací jejich nového řešení. Zmiňovaná změna přichází s verzí aplikace 16.0.0 (verzi aplikace je možné zjistit v nastavení). Pro uživatele, kteří si nově připojí tuto verzi aplikace k účtu MojeID, bude již automaticky použita bezpečnější varianta. Aby byla tato komunikace bezpečná i pro stávající uživatele, je nicméně nutné vyměnit v aplikaci stávající kryptografické klíče za nové. Toto je dobrovolný krok a jeho doporučení je signalizováno malou šipkou na ozubeném kole pro přechod do nastavení na hlavní stránce aplikace. Pokud tam tuto šipku nemáte, používáte již bezpečný algoritmus. V nastavení je pak vyznačena dedikovaná volba pro provedení aktualizace zabezpečení. K aktualizaci dojde po zadání PIN a případně po potvrzení pomocí biometrie (otisk prstu nebo obličeje).

Jsme si vědomi faktu, že ne všichni si PIN pamatují, a tak ne každý bude moci tento upgrade jednoduše provést. Pro uživatele, kteří se drží obecných doporučených pravidel a mají k dispozici více prostředků napojených na Identitu občana, by v takovém případě neměl být problém aplikaci odebrat a znovu přidat. Ujistěte se ale nejprve, že alternativní metoda přihlášení funguje. Pokud je MojeID Klíč jediný funkční prostředek pro Identitu občana a vy jej odeberete, bude vás čekat po opětovném přidání nové ověření totožnosti, což může například vyžadovat návštěvu CzechPOINTu. Jak již bylo zmíněno, tento krok je dobrovolný a i vzhledem k tomu, že uživatelé postupně mění telefony, mohou ti, kteří neznají PIN a nemají jinou metodu pro přihlášení, v klidu počkat, až budou přenášet MojeID Klíč na svůj nový telefon. Tam se situace vyřeší automaticky.

Toto samozřejmě není náš poslední krok v této oblastí. Pokud vás téma zajímá, přijďte 3. října na LinuxDays. Tam probereme tyto informace do větších detailů a dozvíte se více o krocích, které plánujeme v této oblasti realizovat.

První mobil je pro dítě velký krok k samostatnosti — a pro rodiče chvíle, kdy je dobré se na chvíli zastavit. S telefonem totiž dítě nezískává jen možnost zavolat nebo napsat zprávu, ale také přístup k aplikacím, hrám, videím, sociálním sítím a kontaktům, nad kterými už rodiče nemají vždy plnou kontrolu. Nejde tedy jen o to zařízení zapnout a nastavit heslo. Důležité je promyslet, jestli už je dítě na vlastní telefon připravené, jaké hranice budou dávat smysl a jak s ním o používání mobilu průběžně mluvit.

O tom, na co při prvním mobilu myslet, kde pomohou rodičovské kontroly a proč technické nastavení nikdy nenahradí důvěru, mluvil v podcastu „Jsou tam všichni! Děti online, rodiče v obraze“ bezpečnostní konzultant David Pecl ze Security Avengers. Podcast naleznete na platformách: Podcasty.cz, Spotify a YouTube. Další informace k tomuto tématu naleznete také v příručce našich kolegů ze Safer Internet Centra.

Přejeme příjemný poslech!

Neřešte jen věk, ale připravenost dítěte

Neexistuje jeden správný věk, kdy by dítě mělo dostat mobil s připojením k internetu. Při rozhodování je dobré dívat se nejen na počet svíček na narozeninovém dortu, ale hlavně na to, jak je dítě připravené. Dvě stejně staré děti na tom totiž mohou být úplně jinak. Jedno dokáže respektovat domluvená pravidla, plnit své povinnosti a telefon včas odložit, druhé se je může snažit obcházet.

První mobil by proto neměl být automatickou odměnou k narozeninám. Důležitější je, zda je dítě připravené na větší samostatnost a zodpovědnost, kterou s sebou vlastní telefon přináší.

Ujasněte si, k čemu má telefon sloužit a promyslete přístup k internetu

Rodiče často pořizují dětem telefon hlavně proto, aby se mohli domluvit na vyzvednutí ze školy, z kroužku nebo z návštěvy. Pokud je to hlavní důvod, nemusí být hned nutné pořizovat chytrý telefon s internetem. Někdy mohou stačit i chytré hodinky nebo jednodušší zařízení, ze kterého dítě zavolá rodičům, ale nedostane se rovnou ke všem aplikacím, sociálním sítím a online obsahu.

První chytrý telefon nemusí automaticky znamenat neomezený přístup k internetu. U mladších dětí může být vhodné začít s jednodušším režimem a přístup k Wi-Fi nebo mobilním datům nastavovat postupně podle toho, jak dítě telefon zvládá používat.

Telefon z druhé ruky nejdřív vymažte

Dostává-li dítě telefon po rodiči, starším sourozenci nebo někom z rodiny, začněte obnovením do továrního nastavení. V zařízení by jinak mohly zůstat fotky, přihlášené účty, uložená hesla nebo další osobní údaje původního uživatele. Zároveň se doporučuje před předáním zařízení zkontrolovat aktualizace systému a zda telefon ještě dostává bezpečnostní aktualizace.

Vymazaný telefon je bezpečnější. A má to i praktický význam pro dítě — dostává zařízení, které je opravdu jeho, ne mobil plný starých účtů, zpráv a nastavení někoho jiného.

Nastavte skutečný věk dítěte

Při prvním nastavení telefonu uveďte skutečný věk dítěte. Právě od něj se odvíjí věková omezení, filtrování obsahu nebo schvalování aplikací. U Androidu je vhodné vytvořit dítěti vlastní Google účet a přidat ho do služby Google Family Link. U zařízení Apple může dítě mít svůj Apple účet v Rodinném sdílení (Family Sharing) a rodič může využívat například Čas u obrazovky a další rodičovská omezení.

Když věk dítěte nastavíte správně, pomůže to omezit přístup k obsahu, který pro něj ještě není vhodný.

Rodičovské funkce používejte jako pomocníka, ne jako náhradu výchovy

Vestavěné rodičovské nástroje dnes umějí hodně. Rodiče mohou nastavit časové limity, schvalovat instalaci aplikací, omezit některý obsah nebo zařízení lokalizovat. U mladších dětí dávají tato nastavení smysl. Pomáhají nastavit základní mantinely a rodičům dávají větší přehled. Neměla by ale nahrazovat rozhovor s dítětem ani společně domluvená pravidla. Telefon není bezpečný jen proto, že jsme v něm zapnuli rodičovskou kontrolu.

Dejte pozor na aplikace, které slibují dokonalý dohled

Některé aplikace třetích stran slibují rodičům velmi podrobný monitoring — například sledování zpráv, kontaktů, fotek nebo obsahu, který si dítě prohlíží. Na první pohled to může působit uklidňujícím dojmem, ale má to i svá rizika. Takové aplikace mohou narušovat soukromí dítěte a oslabovat důvěru mezi rodičem a dítětem. Navíc není vždy jasné, kam se data ukládají a kdo k nim může mít přístup. Rodič tak může nechtěně předat citlivý obsah dítěte někomu dalšímu.

Schvalujte aplikace společně

Když si dítě chce stáhnout novou aplikaci, nemusí jít jen o rychlé „ano“ nebo „ne“. Využijte to jako příležitost podívat se na aplikaci spolu. Zkontrolujte věkové doporučení, recenze, nákupy v aplikaci a také oprávnění, která po dítěti chce. Pokud jednoduchá hra žádá přístup ke kontaktům, fotoaparátu nebo zprávám, je dobré se ptát proč. Dítě se tak postupně učí přemýšlet nad tím, co si do telefonu pouští.

Vysvětlete, že filtry nejsou neprůstřelné

Rodičovská nastavení ani automatické filtry nejsou stoprocentní ochrana. Některý nevhodný obsah mohou přehlédnout, jindy naopak označí jako problém něco, co závadné není. Navíc ne všechny ochranné funkce fungují všude. Něco může fungovat v jedné aplikaci, ale už ne ve WhatsAppu, Messengeru, Discordu nebo jiné službě. I proto je důležité, aby dítě vědělo, že když narazí na něco nepříjemného, divného nebo matoucího, může za vámi přijít.

Mluvte o tom, proč je těžké telefon odložit

Sociální sítě, videoplatformy i některé hry jsou navržené tak, aby u nich člověk zůstal co nejdéle. Doporučovací algoritmy nabízejí další a další obsah a nekonečné scrollování dokáže vtáhnout i dospělého. Není proto fér čekat, že dítě vždy samo pozná, kdy má telefon odložit. Mluvte s ním o tom, jak aplikace fungují, proč mu doporučují určitý obsah a proč může být těžké přestat. Společně nastavená pravidla pak dávají větší smysl než pouhé „už to vypni“.

Buďte dítěti průvodcem v digitálním světě

První mobil neznamená: tady máš telefon a teď se nějak zařiď. Dítě potřebuje rodiče, který ho online světem postupně provází, vysvětluje rizika a zůstává nablízku. Zajímejte se o to, co na telefonu dělá, co hraje, co sleduje a s kým si píše. Ne jako kontrolor, ale jako někdo, kdo chce jeho světu lépe rozumět. Někdy stačí sednout si na chvíli vedle něj, pustit si společně video, podívat se na oblíbenou aplikaci nebo si nechat vysvětlit hru. Nejdůležitější pojistkou totiž není žádná aplikace. Je to vztah, ve kterém se dítě nebojí přijít za rodičem i ve chvíli, kdy udělalo chybu nebo se dostalo do problému.

A na závěr malé rodičovské zrcadlo. Pravidla pro používání telefonu nemusí platit jen pro děti. I my dospělí si můžeme občas všimnout, jak často saháme po mobilu, kontrolujeme zprávy u jídla nebo se „na chvilku“ zasekneme u nekonečného scrollování.
Zkuste si proto některá pravidla nastavit společně — třeba kdy budou telefony stranou, kdy má smysl být offline nebo jak si doma dopřát víc klidu bez neustálých notifikací. Dětem tím nebudeme jen říkat, co mají dělat, ale ukážeme jim, že digitální rovnováhu hledáme taky. A možná to nakonec prospěje nejen jim, ale i našemu vlastnímu wellbeingu.

Znáte historii kapely Visací zámek a to, jak její členové roznášeli z recese na kolejích na Strahově šuškandu, že jsou nejlepší česká punková kapela? Legenda praví, že to dělali tak dlouho, až jim nakonec nezbylo nic jiného, než kapelu skutečně založit. I o našem posledním počinu, Strážcích internetu, jste od nás už nejspíš slyšeli v době, kdy ještě neexistoval. Nicméně my jsme na rozdíl od „Visáčů“ od začátku věděli, že to chceme skutečně dělat. A teď tedy Strážce konečně spouštíme.

Cílem Strážců je oslovit komunitu lidí, kteří chtějí být prospěšní druhým, mít dobrý pocit z toho, co dělají, a pomoci s obranou českého kyberprostoru a jeho uživatelů před útoky na bázi sociálního inženýrství. Jak víte, již déle než patnáct let provozuje sdružení CZ.NIC národní bezpečnostní tým CSIRT.CZ. Vedle řešení incidentů se výraznou měrou zaměřujeme i na vzdělávání, osvětu a prevenci. A právě v té poslední části bychom potřebovali pomoc od naší komunity.

V posledních letech extrémně vzrostl počet útoků založených na sociálním inženýrství, které někde v průběhu děje spoléhají na podvodné stránky. Jedná se nejen o klasický phishing, zneužívající všechno od stržených bodů řidiče přes nabídku vstupenek do zoo až po přeplatky u zdravotních pojišťoven, ale i o podvody na inzertních serverech závislé na napodobování legitimních doručovacích služeb nebo podvodné investiční platformy. O těchto podvodech jsme ostatně psali mnohokrát, například zde, zde, zde, zde a také třeba tady.

Díky našim dlouhodobým zkušenostem dokážeme řadu podvodných stránek nalézt sami, dokonce o nich často víme ještě předtím, než dojde k jejich reálnému zneužití. Máme na to řadu nástrojů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ náš systém PROKI, který se během let stal díky dalším úpravám nepostradatelným pomocníkem, systém DNS Crawler laboratoří CZ.NIC, který nám pomáhá s včasným odhalováním podvodných domén v .CZ doméně, nebo náš interní software, který automaticky analyzuje nově vydané certifikáty a který naopak pomáhá najít především podvodné stránky provozované mimo doménu .CZ.

I přes veškerou snahu však nejsme schopni zachytit vše, před čím bychom koncové uživatele v České republice rádi ochránili. Uživatelé i odborná komunita nám sice mají snahu hlásit podvodné stránky, nicméně komunikační kanály, kterými nám hlášení podávají, nejsou jednotné, což vede k prodlevám a k tomu, že někdy skončí hlášení i mimo náš dosah. A právě toto by měl nový projekt řešit. Pokud budeme většinu hlášení získávat předem definovaným způsobem, usnadní a zrychlí to i naši reakci na tato hlášení. Navíc jsme k novému webu vytvořili také doplňky do prohlížečů, které proces usnadní i samotným ohlašovatelům.

Do služby bude možné podávat hlášení anonymně, nebo po přihlášení. Přihlášení uživatelé budou sbírat body a dostávat speciální odznáčky. Čím déle a kvalitněji bude daný uživatel do systému přispívat, tím větší budou mít jím podaná hlášení prioritu při zpracování.

A co se tedy bude s vaším hlášením dít? Po jeho posouzení proběhne standardní procedura, během níž dojde k eliminaci nebezpečných stránek. Tím ochráníte všechny uživatele v České republice, na které útok cílil. Bohužel u části stránek nejde dle našich zkušeností v praxi docílit jejich úplného zrušení, protože jsou například provozovány v zemích, kde tyto věci nikdo neřeší. Vaše hlášení však nepřijde nazmar, protože všechny nahlášené relevantní podvodné stránky budou přidány také do naší služby Deny listy. Ty už bohužel, aspoň zatím, nepokryjí všechny uživatele v České republice, ale pomohou těm uživatelům, kteří jsou připojeni přes naše smluvní partnery, kteří jim službu umožňují využívat. Protože si potrpíme na transparentnost, dodáváme, že služba Deny listy je spolu s penetračním testováním a testováním zabezpečení webových stránek zdrojem příjmů, který nám pomáhá financovat všechny ostatní služby, poskytované národním CSIRT týmem veřejnosti bezplatně. Pomůžete tedy hned dvakrát –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak při ochraně komunity, tak při udržování vysoké kvality služeb, které odborné i laické veřejnosti poskytujeme.

Budeme velmi rádi, pokud se do projektu zapojí co nejvíce účastníků jak z řad profesionálů, tak i běžných uživatelů. Každá pomoc se počítá a vaše hlášení může zachránit jiného uživatele před finanční újmou. Útočníci se čím dál lépe organizují a my bychom na to měli reagovat a začít s účinnou organizací obrany na naší straně. Pojďme dneškem zahájit novou éru hnutí uživatelského odporu.

Dle WHO každý šestý člověk zažívá sociální izolaci a cítí se osaměle. Ačkoli se odhaduje, že se osamělost týká zvláště adolescentů a mladých lidí, jsou jí zasaženy všechny věkové kategorie (senioři téměř ve 12 % případů). Sociální izolace a osamělost, které mají závažný dopad nejen na fyzické i psychické zdraví, nýbrž i na kvalitu a délku životu, se dostávají do čela problémů v oblasti veřejného zdraví.

Zhoršená dostupnost adekvátní péče v oblasti psychického zdraví a uspěchaná doba vedou k tomu, že se stále více lidí uchyluje k AI (ať už jde o AI chatbota nebo přímo AI společníka) jako ke kamarádovi, ba dokonce partnerovi.

Takový AI společník je speciální AI software, který je navržen tak, aby napodobil lidskou konverzaci a aby tuto konverzaci udržel. Může být čímkoli uživatel chce, aby mu byl, má simulovat empatii, mít vždy čas, náladu i pochopení, čímž směle konkuruje náročným skutečným vztahům (ba nad nimi vyhrává): Ty totiž vyžadují kompromisy, jsou nepředvídatelné a nedokonalé, a co víc – nesou s sebou riziko odmítnutí a opuštění.

AI společník s uživatelem (za účelem jeho udržení v aplikaci) může tudíž zdánlivě navázat emocionální pouto prosycené prvky gamifikace a extrémně validizující zpětnou vazbou, kvůli které se uživatel stále vrací, a ve specifických případech není výjimkou, rozvine-li se určitý druh návyku nebo nelátkové závislosti (více viz prezentace).

Specifické případy mohou zahrnovat takové rizikové faktory, jako jsou absence jiného, zdravého sociálního vztahu, (kyber)šikana, již existující psychické problémy, ale třeba také neurodivergence. Zvláště zranitelné jsou děti, respektive nezletilí (viz 3. část výzkumu Čeští žáci v online světě 2025, ze kterého vyplývá, že si s AI chatbotem jako kamarádem povídaly dvě třetiny oslovených dětí a že pro mnohé děti je jednodušší a bezpečnější svěřit se chatbotovi než někomu blízkému) a senioři, zvlášť když ve skutečném světě nemají podporu blízkého člověka (nebo mají, ale mají pocit, že dotyčného „obtěžují“).

I přes některé výhody, které AI společníci či chatboti skýtají (jmenujme například procvičování cizího jazyka, nácvik sociální interakce nebo pohovoru), bohužel není výjimkou, že taková konverzace vede k navázání škodlivého parasociálního vztahu, který může vyústit v tzv. AI psychózu, v horším případě vést i k (sebe)vraždě. Koneckonců i pro hlášení takovýchto situací, kdy se kvůli AI někdo takovýmto způsobem ocitne v úzkých, vznikl Human Line Project, což je nezisková organizace dokumentující psychické újmy vzniklé v rámci používání AI. Je dokonce možné připojit se do peer komunity v případech, že se něco přihodilo jak nám, tak i našim blízkým, a to i v pokud jsme zatím „jen“ znepokojeni dopadem, stavem či směrem, kterým se věci vyvíjejí či ubírají.

Co se týče současného vývoje, speciální režimy, omezení a bezpečnostní prvky zaměřené na mladistvé zavádí nyní v rámci posílení bezpečnosti dětí na internetu více poskytovatelů. Mezi nejnovější zprávy patří, že se v rámci prevence vzniku problematických parasociálních vztahů u teenagerů mezi 13 a 17 lety OpenAI snaží přetavit ChatGPT spíše v edukativní nástroj se studijním režimem, který monitoruje i takové ukazatele, jako je denní doba, ve kterou dochází k používání aplikace, a umožní nastavení tzv. klidových hodin. Nabídne i možnosti procvičování a kvízy. Bude také schopen detekovat, pokud se uživatel pouze snaží rychle získat výsledek domácího úkolu – v tom případě se bude aplikace snažit ukázat, jak se takového výsledku (např. matematické úlohy) dobrat. Pokud aplikace detekuje obsah nebo témata týkající se násilí, sebepoškozování, poruch příjmu potravy nebo mající sexuální charakter, má je blokovat a přerušit konverzaci, na což navazují rozšířené funkce rodičovské kontroly.

Titulní otázka zůstává nezodpovězena, ale odpověď lze otočit: Pokud si nebudeme víc povídat mezi sebou, budeme si (možná muset) více povídat s AI… Lze totiž říci, že udržování skutečných, vřelých vztahů plných zájmu o toho druhého a jeho bezpodmínečného přijetí je tou nejlepší prevencí.

Druhá epizoda podcastu „Jsou tam všichni! Děti online, rodiče v obraze“ se věnuje sdílení fotografií dětí na internetu. Rodinné dovolené, výlety, tábory nebo chvíle u bazénu přinášejí spoustu zážitků, které si rodiče chtějí uchovat a podělit se o ně s ostatními. Zveřejněním fotografie ale často ztrácejí kontrolu nad tím, kdo si ji uloží, kam se může dostat a jakým způsobem může být zneužita.

Epizoda nabízí praktický pohled na takzvaný sharenting, tedy sdílení fotografií a informací o dětech jejich rodiči. Dozvíte se, proč není ani soukromý profil zárukou bezpečí, na co si dát pozor u fotogalerií škol, školek, táborů a sportovních kroužků nebo jak mohou být běžné dětské fotografie zneužity pomocí umělé inteligence. Nechybí ani doporučení, jak postupovat, pokud se fotografie dítěte objeví na nevhodném místě nebo se začne šířit bez jeho souhlasu.

Hostem epizody je Kateřina Vokrouhlíková, analytička nezákonného obsahu ze sdružení CZ.NIC, která se v rámci Safer Internet Centra ČR věnuje horké lince STOPonline.cz. Pořadem provází David Vaníček. Podcast naleznete na platformách: Podcasty.cz, Spotify a YouTube.
Přejeme příjemný poslech!

Než fotku zveřejníte, zastavte se

Položte si jednoduchou otázku: Vyvěsili byste stejnou fotografii na veřejnou nástěnku nebo na autobusovou zastávku? Jakmile snímek nahrajete na internet, může si ho někdo uložit, přeposlat nebo zveřejnit jinde.

Ptejte se dítěte na souhlas

Fotografie zachycuje vaše dítě, a proto by mělo mít možnost rozhodovat o tom, zda bude zveřejněna. Čím je dítě starší, tím důležitější je jeho názor respektovat. Souhlas se netýká jen fotografií, ale také videí a osobních informací.

Nahé a polonahé fotografie na internet nepatří

Fotky z vany, bazénu, pláže nebo převlékání mohou rodičům připadat nevinné. Pro někoho jiného ale mohou být vyhledávaným materiálem. Rizikové mohou být i fotografie dětí v plavkách nebo přiléhavém sportovním oblečení.

Soukromý profil není zárukou bezpečí

Ani obsah na uzamčeném profilu není zcela soukromý. Každý, kdo fotografii vidí, si může udělat snímek obrazovky, uložit ji nebo ji ukázat dalším lidem. Dobře proto zvažujte, koho mezi své sledující pustíte.

Rodinná alba chraňte heslem

Pokud používáte online album, zabezpečte ho heslem a sdílejte ho jen s lidmi, které skutečně znáte. Heslo nikdy neposílejte neznámým zájemcům.

Zajímejte se, kde fotografie zveřejňuje škola nebo kroužek

Fotografie ze školky, školy, tábora nebo sportovního kroužku by neměly být volně přístupné. Při podpisu souhlasu s fotografováním se ptejte, kde budou snímky umístěny a kdo k nim bude mít přístup. Není nutné dítě automaticky vyčleňovat ze společného fotografování. Důležité je, aby škola nebo organizace fotky nezveřejňovala na volně dostupných stránkách. Pokud myslíte, že škola tápe, můžete jí doporučit tuto příručku „Jak na pořizování fotek a videí ve škole“, kterou sepsal Národní pedagogický institut.

Kontrolujte, co je vidět v pozadí

Fotografie může kromě dítěte odhalit také adresu, školu, název kroužku, letenku, registrační značku auta nebo vybavení domácnosti. Pozor dávejte také na údaje o poloze. Snímky z dovolené je bezpečnější sdílet až po návratu.

Počítejte se zneužitím pomocí umělé inteligence

Ke zneužití nemusí být potřeba nahá fotografie. Někdo může z běžného snímku dítěte použít obličej a pomocí digitálních nástrojů vytvořit falešný intimní obsah. I proto je důležité omezit množství veřejně dostupných fotografií.

Když se něco stane, dítě nejdřív vyslechněte

Pokud dítě někomu poslalo intimní fotografii nebo zjistí, že se jeho snímek šíří dál, potřebuje především pomoc. Nekřičte, nevyčítejte a netrestejte ho odebráním telefonu. Ujistěte ho, že udělalo dobře, když se vám svěřilo, a problém začněte řešit společně.

Zajistěte důkazy a obraťte se na odborníky

Uložte si odkaz, uživatelské jméno, datum a snímky obrazovky. Závadný obsah dále nepřeposílejte. Nahlásit ho můžete bezplatně prostřednictvím STOPonline.cz. Pokud jde o vydírání, sexuální zneužívání nebo šíření intimních materiálů, obraťte se také na Policii České republiky.

Co dodat na závěr? Sdílení rodinných zážitků je dnes běžné a samo o sobě z nikoho nedělá špatného rodiče, nicméně nic nebrání tomu, abychom si prošli naše starší příspěvky a odstranili fotografie, které by dítěti mohly v budoucnu ublížit nebo být nepříjemné.

A než příště stiskneme tlačítko „zveřejnit“, zkusme myslet nejen na to, jak se fotografie líbí nám, ale také na to, jak se na ni jednou bude dívat naše dítě.

Představím vám SlideRshow, software na… Na práci s fotkami. Na prohlížení fotek. Je těžké přesně říci, na co je, protože má jednu velkou nevýhodu, která se u software špatně vysvětluje: umí toho hrozně moc.

Funguje totiž nejen jako skvělý prohlížeč fotek, ale i jako jejich organizér a prezentátor. Neinstaluje se, běží přímo v prohlížeči. A když říkám v prohlížeči, myslím tím opravdu jenom v prohlížeči, bez serveru. Je malinkatý, funguje offline, a přesto zvládá věci, které byste v jiných programech hledali marně.

Ale postupně.

document.createElement('video'); https://cdn.jsdelivr.net/gh/CZ-NIC/slidershow-assets@main/hero.webm

Přetáhněte fotky, přibližujte, přesouvejte…

Prohlížeč

Řada desktopových programů nezvládá současně obrázky a videa. SlideRshow zvládne všechno, i text. Používal jsem ho v rámci Akademie CZ.NIC pro výuku kurzu, protože skvěle zvládá zobrazovat programovací kód.

A skvěle zvládá i mediální soubory, to především. Fotkami projíždí jako blesk, neomezuje v tom, nakolik je můžete přiblížit. Umožňuje zoomovat i videa – a dokonce i otočit, pokud jste drželi mobil nakřivo.

Pro rychlejší orientaci si můžete zapnout pás náhledů, případně mřížku fotek, kde je snadno seřadíte a přeskupíte.

Má výbornou podporu pro klávesové zkratky, nebude vás nutit mačkat dokola mezerník; pro navigaci podporuje šipky, písmenka, PageDown a další. Když si nejste jistí, otevřete paletu příkazů.

Šipky se navíc chovají chytře, ve videu jimi posouváte přehrávání, při přiblížení se prohánějí po plátně, defaultně přecházejí na další snímek. S Altem skočíte na další sekci.

Aby byl přechod mezi fotkami co nejplynulejší, cachuje si je dopředu – i trochu dozadu, pokud jedete opačně. (To některé prohlížeče fotek nedělají, a vy pak čekáte.)

https://blog.nic.cz/wp-content/uploads/2026/07/zoom.webm

Wheel-zoom do fotky, procházení po ní šipkami.

Organizér

Máte z nějaké akce 2000 fotek a potřebujete jich padesát vybrat. Jak do toho? Vykopírovat si je do druhé složky? A co s těmi dlouhými videi? Musíte si zapamatovat, kterou část videa chcete ukázat. Nebo je zkrátit a přerendrovat. Nakonec vám na disku zůstanou ležet duplikáty.

A nebo mnohem jednodušeji. Otevřete si tuhle aplikaci v prohlížeči a přetáhnete do ní všechny soubory. Rozdělíte fotky do několika kategorií, některé seřadíte podle data, jiné ručně. Nastavíte, které části videí chcete přehrát. A exportujete – výsledkem je malý HTML soubor, který si dáte do složky s fotkami. Neznám lepší nástroj.

https://blog.nic.cz/wp-content/uploads/2026/07/grid-import.webm

Přetažení souborů na existující mřížku náhledů.

Pomocí ikonky štítku zapnete taggovací mód a pak tlačítky či čísly fotku označíte do různých skupin – jeden výběr třeba pro kamarády, druhý pro rodinu. Nepovedené fotky rovnou z prezentace mažete. Potom prezentaci uložíte. Ve výchozím nastavení vznikne jenom titěrný HTML soubor s odkazy na fotky tam, kde leží na disku. Když ale prezentaci stahujete odněkud z internetu, umí si software fotky i zkopírovat pro offline prohlížení.

https://blog.nic.cz/wp-content/uploads/2026/07/tagging.webm

Alt+T tag mód, tagování čísly, seskupení do sekcí, export.

Prezentér

Poklepete na HTML soubor a prezentace běží přesně tak, jak jste ji naplánovali. Jedním klikem skryjete všechny rušivé prvky, zapnete auto-play, nebo si na vedlejší obrazovce otevřete pomocné okno, kde vidíte následující slide a poznámky k prezentaci.

Zatímco povídáte, fotky automaticky zoomují na předem daná místa (například na vtipné výrazy kamarádů či koní), na kliknutí ukazují animovanou mapu, kde byly vyfoceny, videa se spouštějí bez zvuku, zpomaleně, ořízlá či vyřízlá, jakkoli jste je nastavili.

V mřížce vidíte sekce, mezi kterými můžete snadno navigovat.

https://cdn.jsdelivr.net/gh/CZ-NIC/slidershow-assets@latest/step-points.webm

Fotka automaticky zoomuje na předem dané body.

A jak jsme říkali, SlideRshow běží přímo v prohlížeči, můžete si ho vyzkoušet hned teď.

V době, kdy horkým mediálním a politickým tématem je debata o zavádění věkových limitů pro vstup na sociální sítě v různých koutech světa, Evropská komise zveřejnila dlouho očekávaný report, který navrhuje, jakým způsobem se má k celé záležitosti postavit EU jako celek.

Dokument přináší doporučení, jak by měla vypadat budoucí evropská pravidla a jakou odpovědnost by měly nově nést samotné digitální platformy. Report vychází z práce expertní skupiny (Special Panel on Child Safety Online), kterou iniciovala sama předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Jeho autory jsou předsedové expertní skupiny, Prof. Dr. Jörg M. Fegert a Dr. Maria Melchior.

Jedním z hlavních poselství reportu je, že ochrana dětí online nesmí být postavena pouze na rodičích, školách a samotných dětech. Primární odpovědnost musí nést poskytovatelé digitálních služeb, kteří mají zajistit, že jejich služby budou pro děti bezpečné už ze své podstaty.

Pojďme se podívat na hlavní doporučení obšírného dokumentu:

Jednotný věkový limit 13 let v celé Evropské unii

Report doporučuje zavést celoevropský minimální věkový limit 13 let pro přístup k sociálním sítím a dalším digitálním službám. Děti mladší 13 let by podle návrhu neměly mít volný přístup k těmto službám. Výjimkou, kdy by i mladší děti mohly mít přístup, by mohlo být jejich využití pro vzdělávací účely nebo v omezeném a rodiči schváleném režimu pouze k věkově přiměřenému obsahu.

Report zároveň připouští, že jednotlivé členské státy mohou přijmout přísnější pravidla a věkovou hranici zvýšit.

Cílem tohoto kroku by mělo být sjednotit současnou roztříštěnou situaci v Evropě a zajistit stejnou úroveň ochrany pro všechny děti bez ohledu na zemi, ve které žijí.

Nemá jít jen o klasické sociální sítě

Doporučení expertů se nevztahují pouze na tradiční sociální sítě, ale na širší kategorii digitálních služeb, které děti využívají, a kde jim hrozí vystavení návykovému designu nebo pro daný věk nevhodnému obsahu.
Mezi ně má patřit například:

• sociální sítě,
• komunikační aplikace,
• některé online hry a herní platformy,
• AI chatboti a virtuální společníci,
• další služby využívající personalizovaný obsah a doporučovací algoritmy.

Odborníci zde argumentují, že děti dnes tráví čas v mnohem širším digitálním ekosystému, a jejich ochrana by proto neměla být omezena pouze na několik známých platforem.

Hlavní prvek „safety by design“

Report nestaví své hlavní doporučení jen na věkovém limitu. Jedním z nejvýznamnějších doporučení je zavedení principu „safety by design“, tedy zaručení bezpečnosti již při návrhu digitálních služeb a před jejich zpřístupněním dětem.

Jinými slovy – platformy by měly být navrženy tak, aby byly bezpečné pro děti už od samého začátku, nikoliv aby se rizika řešila až poté, kdy je uživatelé objeví.

Digitální služby přístupné dětem a dospívajícím by měly být postavené na těchto prvcích:

• bezpečné výchozí nastavení účtů,
• omezení nekonečného scrollování,
• omezení automatického přehrávání obsahu,
• omezení návykových push notifikací,
• úpravy doporučovacích algoritmů,
• ochranu před nevyžádaným kontaktováním cizími osobami,
• ochranu před tzv. králičími norami, tedy situacemi, kdy algoritmy postupně vedou dítě ke stále extrémnějšímu nebo nevhodnému obsahu.

Platformy by zároveň měly nabízet prostředí odpovídající věku dítěte a průběžně upravovat své služby podle nových technologických rizik.

Odpovědnost se má významně přesunout na platformy

Dosavadní právní rámec Evropské unie, například Akt o digitálních službách (DSA), již ukládá platformám řadu povinností týkajících se ochrany dětí. Report ale upozorňuje, že v praxi je stále velká část odpovědnosti přenášena na děti, rodiče, školy nebo regulátory.

Nově by podle doporučení měly platformy nejprve prokázat, že jsou jejich služby pro děti bezpečné. Poskytovatelé digitálních služeb by tedy měli doložit, že jejich služby splňují požadavky na bezpečnost a věkovou přiměřenost. Pokud by tak neučinili, své služby by nemohli dětem mledším 13 let zpřístupnit.

Ověřování věku s důrazem na soukromí

Aby bylo možné věkové limity uplatňovat, doporučuje report zavést a vyžadovat účinné systémy ověřování věku.

Ty by měly splňovat několik podmínek:

• chránit soukromí uživatelů,
• nevyžadovat ukládání občanských průkazů ani biometrických údajů,
• být přesné a obtížně obcházené,
• fungovat pro všechny uživatele stejně.

Report se konkrétně přiklání k tomu využívat technologie umožňující ověřit věk bez toho, aby platforma získala osobní údaje uživatele.

Safer Internet Centra mají hrát nadále silnou roli

Report věnuje významnou pozornost také prevenci a vzdělávání dětí, rodičů a škol, a do budoucna počítá se silnou rolí evropské sítě Safer Internet Center, kam patří také Safer Internet Centrum Česká republika koordinovaná sdružením CZ.NIC.

Evropská komise a členské státy by podle doporučení měly zajistit dlouhodobé a dostatečné veřejné financování sítě Safer Internet Center a dalších nezávislých organizací, které se věnují online bezpečnosti dětí.

Autoři reportu zdůrazňují, že veřejné financování je klíčové pro zachování jejich nezávislosti a jednotných standardů napříč Evropou.

Co bude následovat?

Report sám o sobě nepředstavuje novou legislativu, ale soubor doporučení pro Evropskou komisi. Ta nyní posoudí, která doporučení promítne do přípravy nového návrhu, který může mít podobu již závazné legislativy. Předsedkyně Evropské komise na tiskové konferenci deklarovala, že návrh představí již po letních prázdninách.

Safety by design je krok správným směrem

CZ.NIC spolu s řadou dalších odborníků dlouhodobě poukazuje na nedostatky, které by zavedení pouze plošného věkového omezení pro vstup na sociální sítě přineslo. Velmi dobře tuto pozici nedávno popsal kolega Martin Kožíšek ve svém článku. V CZ.NIC ale pouze nekritizujeme, navrhujeme i konstruktivní řešení. V minulém roce jsme například předali na osobní schůzce komisaři Glennu Micallefovi, zodpovědnému v Evropské komisi mj. za kyberšikanu, balíček doporučení, jak posílit bezpečnost v online prostředí pro děti. Tlak na větší odpovědnost platforem, změnu algoritmů a doručovacích systémů i zákaz nekonečného scrollování na tomto seznamu byly. Jsme proto rádi, že se návrhy, které jdou obdobným směrem, nyní objevují i v reportu, který pravděpodobně ovlivní podobu nové evropské legislativy.

Francouzská expertní komise vydala v roce 2024 zprávu o dopadech obrazovek na děti a dospívající. V duchu vlastní kultury ji snad ani nemohla nazvat trefněji: Enfants et écrans: À la recherche du temps perdu – Děti a obrazovky: Hledání ztraceného času.

Odkaz na Marcela Prousta je elegantní, ale především věcný. Čas strávený před obrazovkou totiž není jen údajem ve statistice. Je to čas, který může chybět ve spánku, pohybu, soustředění, vztazích i docela obyčejné nudě, která je pro vývoj dítěte rovněž důležitá. Ne každý čas před obrazovkou je samozřejmě promarněný. Problémem je jeho nepřiměřený rozsah a vytlačování jiných důležitých aktivit.

Zpráva proto neřešila pouze nevhodný obsah. Popsala širší problém postupného podřizování dětské pozornosti komerčním digitálním službám a navrhla odstupňovaný přístup k obrazovkám, telefonům a sociálním sítím podle věku dítěte.

Francouzský parlament tento týden schválil návrh zákona, podle něhož má být osobám mladším patnácti let zakázán přístup k online sociálním sítím. U nově vytvářených účtů se má pravidlo uplatňovat od 1. září 2026. Na přístupové účty založené před tímto datem se má zákaz vztahovat o čtyři měsíce později. Než se však z návrhu stane platný zákon, musí být dokončen celý schvalovací proces.

Je to politicky důrazný krok. Současně ale potvrzuje francouzský sklon nejprve stanovit ambici a teprve potom domýšlet, jak ji prakticky naplnit.

Francie se dlouhodobě snaží udávat směr evropské digitální regulaci a nový zákon do této ambice dobře zapadá. Přehlédnout nelze ani ambice Emmanuela Macrona, jehož druhý prezidentský mandát skončí v roce 2027. Ochrana dětí před sociálními sítěmi se tak může stát jednou z viditelných součástí jeho politického odkazu.

Za politickou rovinou však stojí skutečný problém. Významná část rizik totiž nespočívá jen v jednotlivých škodlivých obsazích, ale také v samotném způsobu, jakým jsou digitální služby navrženy a jak fungují.

Nejde jen o účty

Návrh zákona na ochranu nezletilých před riziky spojenými s používáním sociálních sítí nehovoří pouze o zákazu založení nebo držení účtu. Osobám mladším patnácti let přímo zakazuje přístup ke „službě online sociální sítě poskytované online platformou“ – l’accès à un service de réseaux sociaux en ligne fourni par une plateforme en ligne.

Francouzský zákon přitom nevytváří úplně novou definici sociální sítě. Odkazuje na pojmy online platformy a služby online sociální sítě používané v článku 6 francouzského zákona o důvěře v digitální ekonomiku, které vycházejí z evropského digitálního práva. Rozhodující tak není jen označení služby, ale především její funkce – zda umožňuje uživatelům propojovat se, komunikovat, sdílet obsah a objevovat další lidi či obsah.

Francouzské accès je terminologicky i věcně širší než prostá registrace. Zatím není úplně jasné, zda má zákaz dopadat pouze na používání sociální sítě prostřednictvím účtu, nebo také na sledování veřejně dostupného obsahu bez přihlášení. Podstatná je ale samotná logika: zákaz nemíří pouze na účet dítěte, nýbrž na sociální síť jako prostředí.

Zákon zároveň stanoví výjimky pro online encyklopedie, vzdělávací a vědecké katalogy a platformy určené k vývoji a sdílení open-source softwaru nebo otevřených digitálních vzdělávacích projektů. Francie se tak alespoň v základní rovině snaží odlišit sociální sítě od služeb, jejichž hlavním účelem je přístup ke znalostem, vzdělávání nebo spolupráce na otevřených projektech.

To odpovídá širšímu francouzskému přístupu. Paříž se neptá jen, zda má dítě účet na TikToku nebo Instagramu. Ptá se také, jakou část jeho života digitální služby zabírají a jak ovlivňují zdraví, spánek, vzdělávání, vztahy a schopnost soustředit se.

Proto zákaz sociálních sítí nestojí sám. Francie omezuje používání mobilních telefonů na základních a nižších středních školách již od roku 2018. Nový zákon tento přístup rozšiřuje také na lycées, tedy střední školy, přičemž konkrétní režim a případné výjimky mají upravovat jednotlivé školy. Přidávají se digitální pauzy, zdravotní doporučení a vzdělávání dětí i rodičů.

Postupně tak vzniká širší představa digitálního dospívání, v níž děti získávají přístup k technologiím podle věku a připravenosti. Věková hranice zde není jen údajem ověřovaným při registraci. Má se stát společenskou normou.

A to je možná nejzajímavější část francouzského přístupu. Pokud společnost přijme, že dítě v určitém věku sociální síť nepotřebuje a že jeho nepřítomnost v tomto prostředí nemusí znamenat společenské vyloučení ani důvod k obavám rodičů, může právní pravidlo skutečně změnit očekávání rodin, škol i samotných dětí.

Paříž nezačíná od nuly

Současný návrh není prvním francouzským pokusem věkově omezit sociální sítě. Takzvaný zákon Marcangeli již v roce 2023 stanovil digitální plnoletost na patnáct let a požadoval rodičovský souhlas u mladších uživatelů. Jeho hlavní mechanismus ale nebyl uveden do praxe, mimo jiné kvůli evropským pravidlům a rozdělení pravomocí.

Nový návrh proto mění právní konstrukci. Místo přímého příkazu platformám stanoví zákaz přístupu dítěte. Francie se tím pokusila překonat překážky, na které předchozí úprava narazila, a přizpůsobit návrh rozdělení pravomocí podle evropského práva. Zda je však nový přístup s unijním rámcem skutečně slučitelný, zůstává otevřené. Evropská komise již během přípravy textu upozornila, že některé jeho dřívější části byly s právem EU v rozporu.

Bez zjištění věku uživatele a zásahu platformy navíc zákaz stejně fungovat nebude.

Francie však nezačíná na prázdném papíře. Může vycházet ze zkušeností s ověřováním věku u pornografických služeb, kde již Arcom prosazuje zavádění účinnějších kontrol. Opřít se může také o omezení telefonů ve školách a o praktické nástroje pomoci dětem, například linku a aplikaci 3018 pro oběti kyberšikany. Francouzský přístup tak nezahrnuje pouze zákaz, ale také prevenci, vzdělávání a pomoc.

Během přípravy zákona se navíc zvažovala širší škála řešení: rozlišování služeb podle rizikovosti, rodiči kontrolovaný přístup, digitální noční klid nebo odlišné režimy podle věku. Ve hře byl tedy i model postupného přístupu. Senát například prosazoval diferencovanější řešení založené na rizikovosti služeb a rodičovském souhlasu.

Výsledkem je nakonec politicky jednodušší hranice: před patnáctými narozeninami zákaz, po nich možnost přístupu – stále však v režimu zvláštní ochrany nezletilých podle evropského digitálního práva.

Co se stane v patnácti?

Právě zde má francouzský model jednu zřejmou slabinu. Do patnácti let má být sociální síť pro dítě nepřístupná. Poté se mu ale může otevřít prostředí, které stále využívá stejné základní obchodní modely, doporučovací systémy a mechanismy získávání pozornosti, byť pro nezletilé mají platit zvláštní ochranná opatření.

Francie zřejmě spoléhá na to, že děti mezitím získají více času, zkušeností a potřebnou odolnost. To dává smysl. Vzdělávání a příprava ale samy o sobě nestačí.

Ani dobře informovaný dospívající nemá rovnocenné postavení vůči platformě, která průběžně sleduje jeho chování, testuje jeho reakce a přizpůsobuje mu obsah.

Právě zde francouzský přístup zůstává na půli cesty. Oddaluje vstup dítěte do prostředí sociálních sítí, ale nemění prostředí samotné. Nekonečný scroll, autoplay, agresivní notifikace ani doporučovací systémy zaměřené na co nejdelší zapojení uživatele nezmizí. Samotné francouzské parlamentní materiály přitom upozorňují na návykový design a algoritmické doporučování jako na významnou součást problému.

Debata se proto nemůže zastavit u otázky, kdo smí sociální síť používat a jak ověřit jeho věk. Stejně důležité je ptát se, jaké sociální sítě mohou být dětem a dospívajícím vůbec nabízeny.

Pokud je služba pro čtrnáctileté dítě natolik riziková, že mu musí být zakázána, neměla by mu být o den později nabízena téměř beze změny.

Politický termín, ne hotový model

Francie plánuje nový režim zavést již od 1. září 2026. U přístupových účtů založených před tímto datem se má zákaz uplatnit o čtyři měsíce později, tedy od začátku ledna 2027. Návrh však ještě musí projít zbývajícími kroky legislativního procesu, a proto jde zatím o schválený politický a legislativní záměr, nikoli o definitivně účinné pravidlo.

Otázkou zároveň zůstává, jak přesně bude ověřování věku fungovat a nakolik bude vymáhání účinné. Francouzské orgány mohou vycházet ze zkušeností, které již získávají v jiných oblastech ochrany nezletilých, u platforem působících napříč Evropskou unií však bude praktické prosazování pravidel záviset také na evropském systému spolupráce.

Datum 1. září proto zatím působí spíše jako politický závazek než jako okamžik, kdy bude existovat plně funkční systém.

To je kulhající část francouzského přístupu. Francie přesvědčivě pojmenovala problém, vytvořila srozumitelnou společenskou normu a znovu posunula evropskou debatu. Praktické řešení ale za její politickou ambicí viditelně zaostává.

Bylo by však příliš domýšlivé odbýt nový zákon pouze jako politické gesto. Je také dokladem zásadní změny pohledu na sociální sítě. Ještě před několika lety by zákaz přístupu dětí k největším digitálním službám působil excentricky. Dnes ho schválil parlament jedné z největších evropských zemí.

Francouzská zpráva z roku 2024 správně pojmenovala, co všichni ztrácíme: čas našich dětí. Otázkou nyní je, zda ho chceme získat zpět pouze tím, že děti na několik let postavíme před zavřené dveře sociálních sítí, nebo také tím, že změníme prostředí, které na ně za těmito dveřmi čeká. Skutečnou výzvou totiž není jen věk dítěte, které vstupuje, ale především podoba služby, do níž vstupuje.

Děti tráví v online prostředí stále víc času — baví se tam, učí, hrají hry, sledují videa i navazují vztahy. Pro rodiče ale není vždy snadné se v jejich digitálním světě zorientovat. Proto přicházíme s novým podcastem „Jsou tam všichni! Děti online, rodiče v obraze“.

Konkrétním situacím, rizikům i doporučením se budou věnovat odborníci ze Safer Internet Centra ČR, jehož koordinátorem je sdružení CZ.NIC, spolu s hosty z dalších organizací, které se tématu bezpečnosti dětí online dlouhodobě věnují. Cílem je pomoci rodičům otevírat doma důležitá témata — bez zbytečného strašení, srozumitelně a věcně.

První epizoda nabízí praktický pohled na to, jak mohou děti trávit léto v online prostředí bezpečněji, jaká rizika se pojí s oblíbenými aplikacemi a proč je pro rodiče důležité stavět spíše na důvěře a otevřené komunikaci než na samotných zákazech. Hostem epizody je Martin Kožíšek ze Safer Internet Centra ČR, pořadem provází David Vaníček. Podcast naleznete na těchto platformách:: Podcasty.cz, Spotify a YouTube.

Přejeme krásný poslech!

Nezakazujte, mluvte

Zákazy děti často vedou spíš k tomu, že hledají způsoby, jak je obejít. Mnohem líp funguje důvěra, otevřená komunikace a společně nastavená pravidla, díky kterým si děti mohou svůj digitální svět užít bezpečněji.
A nemusí to být nic složitého. Stačí si k nim občas na chvíli sednout, zahrát si s nimi Roblox, Minecraft nebo Fortnite, případně se podívat na nějaká reelska na Instagramu nebo videa na TikToku, která je zrovna baví. Děti tak často samy začnou vyprávět, co je baví, kdo je v online prostředí důležitý, s kým si píšou nebo co zrovna řeší.

Domluvte si jednoduchá pravidla

Před prázdninami si společně řekněte, kdy a jak bude dítě telefon používat, jak se vám ozve a co dělat, když se stane něco nepříjemného.

Zajímejte se o aplikace, které dítě používá

Nemusíte znát každý detail WhatsAppu, TikToku, Snapchatu nebo Discordu. Stačí vědět, že všude, kde lze komunikovat s ostatními, může dítě narazit na nevhodný obsah, manipulaci nebo falešný profil.

Učte děti ověřovat, kdo jim píše

Povzbuďte děti, aby si do přátel nepřidávaly neznámé lidi jen proto, že působí sympaticky, mají podobné zájmy, hrají stejnou hru nebo rychle navazují důvěrný kontakt.

Varujte před rychlým přesunem k intimním tématům

Když se konverzace během pár zpráv stočí k fotkám, tělu, oblečení, „brigádě“ za peníze nebo slibům dárků, je to varovný signál.

Vysvětlete, že mizející fotka nemusí zmizet

Ani obsah poslaný „jen na pár vteřin“ není bezpečný. Druhá strana ho může nahrát jiným telefonem, uložit nebo dál šířit.

Sdílení zážitků odložte na později

Fotky z dovolené, tábora nebo výletu je bezpečnější zveřejnit až ve chvíli, kdy už dítě na daném místě není. Sníží se tím riziko nechtěného kontaktu i zneužití informací o poloze.

Sledujte, co je vidět na fotkách a videích

Děti by měly přemýšlet nejen nad tím, jak na fotce vypadají, ale i nad tím, co je v pozadí — adresa, škola, vybavení domácnosti, letenka nebo jiné citlivé údaje.

Když dítě přijde s problémem, nejdřív ho vyslechněte

I když vás v první chvíli může přepadnout strach a vztek, zkuste se na chvíli zastavit. Nadechněte se a položte si otázku: co je teď nejdůležitější? Odpověď je jednoduchá — společně vyřešit problém.
To ale půjde jen tehdy, pokud dítě bude vědět, že za vámi může přijít i ve chvíli, kdy udělalo chybu. Už jen to, že se vám svěří, je projevem velké důvěry. Neztraťte ji tím, že začnete křičet, vyčítat nebo moralizovat.

Nebuďte na to sami

U vážnějších situací se obraťte na odborníky — například Linku bezpečí, Rodičovskou linku, Dětské krizové centrum nebo STOPonline.cz. Pokud jde o vydírání, zneužití intimního obsahu nebo opakované obtěžování, je na místě zvážit i kontaktování policie.

A na závěr prvního desatera malé rodičovské zrcadlo. Tohle není jen seznam rad, které máme předat dětem a pak si odškrtnout splněno. Hodně věcí se děti učí hlavně tím, co vidí kolem sebe — a online svět není výjimka.

Takže ruku na srdce: kdo z nás nikdy bezmyšlenkovitě nesáhl po telefonu, nezkontroloval zprávy u jídla nebo se „jen na minutku“ nezasekl u scrollování? Z vody to ty děti nemají. Pokud po nich chceme, aby se na internetu chovaly bezpečněji a s větším rozmyslem, pomůže, když jim ukážeme, že se o to snažíme taky.

Když slyším návrhy na plošný zákaz sociálních sítí dětem, napadá mě trochu provokativní otázka: neměli bychom je zakázat i seniorům? Jde o nadsázku. Ale pokud má být hlavním důvodem zákazu to, že je určitá skupina uživatelů online zranitelná, pak by se zákazový seznam mohl rychle rozšířit. Děti, senioři, osamělí lidé, lidé ve stresu nebo po rozchodu. Nakonec by na sociálních sítích zůstali možná jen digitální marketéři, politici a pár botů.

Myslím to ironicky. Ale jen napůl. Ne proto, že bych rizika sociálních sítí zlehčoval. Naopak. Dlouhodobě se věnuji bezpečí dětí v online prostředí a velmi dobře vím, že se tam dějí věci, které by se dít neměly. Kyberšikana, sexuální obtěžování, vydírání, tlak na vzhled, sebepoškozující obsah, toxické výzvy, manipulativní algoritmy. To nejsou výmysly hysterických dospělých. To jsou reálné problémy.

Právě proto mi ale vadí představa, že je vyřešíme jedním velkým zákazem.

Zákaz sociálních sítí dětem do 15 nebo 16 let může na první pohled působit jako srozumitelné a rozhodné opatření. Má v sobě jednoduchost, kterou máme rádi. Problém existuje, stát zasáhne, děti budou chráněny. Někdo si možná naivně představí, že se vrátí na prolézačky. Jenže nejen digitální svět takhle nefunguje. Dítě, které dnes umí obejít školní Wi-Fi, najít si návod na YouTube a vysvětlit babičce, proč má potvrdit dvoufaktorové ověření, se z internetu neztratí jen proto, že mu dospělí řeknou, že tam nesmí.

A tady začíná skutečné riziko. Ne že děti budou na sítích. Ale že tam budou potají. Pod falešným věkem. Přes účet rodičů, sourozence nebo kamaráda. Na menších a hůř moderovaných platformách. Bez toho, aby se o tom doma mluvilo. Bez možnosti říct: „Tati, mami, stalo se mi něco divného.“

Regulaci vstupu dětí na některé online služby už navíc dávno máme. Je propsána do zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Akorát není úplně jasné, jak má v praxi vypadat třeba souhlas rodičů. Má být písemný? Stačí kliknutí? A kdo ověří, že opravdu pochází od rodiče?

Další potíž je samotná definice. Co vlastně chceme zakazovat? Když řekneme sociální síť, většina lidí si představí Instagram, TikTok, Facebook nebo Snapchat. Jenže dnešní internet je sociální skoro celý. Pokud je sociální síť služba, kde si můžete založit profil, komunikovat s ostatními, sledovat je, komentovat, lajkovat, sdílet nebo být součástí komunity, pak se nám pod tento pojem najednou vejde obrovská část internetu. Nevěříte? Pojďme se na to podívat blíže:

YouTube? Dítě tam má účet, sleduje tvůrce, komentuje, dostává doporučený obsah. Discord? Profil, chat, komunity. Roblox? Avatar, přátelé, zprávy, společné hraní. Steam? Herní knihovna, profil, komunita, komunikace. Twitch? Sledující, chat, influenceři. Reddit? Diskuzní komunity. WhatsApp? Možná ho vnímáme hlavně jako messenger, ale ve chvíli, kdy v něm děti fungují ve skupinách, sdílejí obsah, reagují na ostatní a komunikují v komunitách, nese také výrazné znaky sociální sítě. Herní platformy? Často velmi intenzivní sociální prostředí. A co školní prostředí typu Google Classroom, kde má dítě účet, je součástí skupiny, komunikuje s učitelem i spolužáky, sdílí obsah a reaguje na ostatní? Neříkám, že Google Classroom je totéž co TikTok. Není to klasická sociální síť. Ale při široké definici splňuje některé její znaky.

Najednou zjistíme, že zákaz sociálních sítí není zákaz několika ikon v mobilu. Je to zákaz podstatné části běžného internetu. A pokud se z toho začne vyjímat jedna služba za druhou, protože „tohle přece není klasická sociální síť“, skončíme u zákazu, který bude tvrdě znít, ale měkce fungovat. Což je politicky možná příjemné, ale pro ochranu dětí dost málo. Mimochodem, jednu ze služeb, kterou chceme dětem zakazovat, používá podle výzkumu Safer Internet Centra ČR, které koordinuje sdružení CZ.NIC, a Univerzity Palackého denně už jen 7 % dětí. Tušíte správně, ano, je to Facebook.

 

Rád bych upozornil, že tím nechci říct, že máme rezignovat. Znamená to jen, že zdánlivě jednoduché řešení „zakažme sociální sítě“ se v praxi rychle mění v mnohem složitější otázku: které služby, podle jakých pravidel, jak to ověříme, kdo ponese odpovědnost, jak ochráníme soukromí dětí a kam se přesunou, když jim zavřeme dveře?

Skutečný problém totiž není jen v tom, že děti používají sociální sítě. Problém je v tom, jak jsou tyto služby navržené. Jak sbírají data. Jak doporučují obsah. Jak zesilují konflikty, extrémy, tlak na vzhled, sexualizovaný obsah nebo sebepoškozující trendy. Jak pracují s pozorností dítěte. Jak snadno se dítě dostane k cizím lidem a jak obtížně se někdy dovolá pomoci.

Jinými slovy: problém není jen dítě s mobilem v ruce. Problém je také byznysový model, který vydělává na tom, že člověk ještě chvíli zůstane. A je mu v zásadě jedno, jestli je mu čtyřicet, šestnáct, dvanáct, nebo jestli je to ten výše zmiňovaný senior.

Proto mi dává větší smysl tlačit na odpovědnost platforem než tvářit se, že zákazem vyřešíme rodičovství, školství, prevenci, duševní zdraví i technologický design. Potřebujeme bezpečnější výchozí nastavení pro děti, omezení sběru dat, srozumitelnější pravidla, transparentnější algoritmy, rychlejší reakce na škodlivý obsah a funkční nahlašování. A hlavně prostředí, které nebude dětem aktivně podsouvat to nejtoxičtější jen proto, že to dobře drží pozornost.

Zároveň si ale musíme přiznat jednu nepříjemnou věc. Často dnes řešíme následek něčeho, co jsme dětem pomohli vybudovat my dospělí. Dali jsme jim zařízení do ruky velmi brzy, často bez pravidel, bez doprovodu a bez většího zájmu o to, co v tom prostředí vlastně dělají. Mobil byl chvíli chůva, chvíli odměna, chvíli nástroj, jak mít klid u večeře nebo na cestě autem. A teď se divíme, že si děti vytvořily návyky, které se nám nelíbí. Proto bychom neměli jen hledat, co dětem zakázat, ale také jak napravit prostředí a zvyky, které jsme jim pomohli nastavit.

A potřebujeme také děti vzdělávat. Ne jednou za rok odškrtnout besedu a mít splněno. Digitální a mediální výchova nemůže být doplněk, který se vejde tam, kde zrovna zbyde čas. Děti potřebují rozumět tomu, jak fungují algoritmy, reklama, influenceři, doporučovací systémy, soukromí, digitální stopa i manipulace. Potřebují vědět, co dělat, když narazí na problém. A hlavně potřebují mít kolem sebe dospělé, kteří se neptají jen „kolik jsi byl dneska na mobilu“, ale také „co jsi tam zažil“.

Zákaz je lákavý, protože je jednoduchý. Jenže bezpečí dětí jednoduché není. Je pomalé, někdy otravné, nevděčné a špatně se vejde do titulku. Znamená práci se školami, rodiči, platformami, legislativou, odbornými službami i samotnými dětmi. Znamená stabilní financování prevence. Znamená přiznat si, že internet není oddělený svět, do kterého dítě vstoupí jako do autoškoly. Je to prostředí, ve kterém děti vyrůstají. A naším úkolem není předstírat, že tam nejsou, ale zajistit, aby tam nebyly samy.

Jsem proti plošnému zákazu sociálních sítí ne proto, že bych chtěl děti nechat napospas internetu. Právě naopak. Jsem proti němu proto, že je nechci ztratit z dohledu. Nechci, aby se bezpečnost dětí změnila v ceduli „vstup zakázán“, zatímco děti budou dál chodit zadním vchodem. A pokud už opravdu chceme něco zakazovat, začal bych možná jinde. Zakázal bych platformám vydělávat na dětské zranitelnosti. Zakázal bych algoritmicky tlačit dětem toxický obsah jen proto, že to funguje. Zakázal bych nám dospělým uklidňovat se jednoduchými řešeními tam, kde je potřeba dlouhodobá práce. Sociální sítě dětem ze života nezmizí. Můžeme se tvářit, že problém vyřeší zákaz. Nebo si přiznat, že skutečná ochrana dětí bude složitější, pomalejší a méně líbivá. Ale také mnohem užitečnější. I z toho důvodu jsem podepsal Odborné stanovisko k návrhům na plošný zákaz sociálních sítí pro děti, které sestavili odborníci z oblasti psychologie, pedagogiky, prevence a bezpečí dětí v online prostředí.